pátek 2. února 2018

Irina Lvovna Medveděva

https://painful-desires.blogspot.cz/2018/02/irina-lvovna-medvedeva.html


Nick:
Cinn
Jméno a příjmení:
Irina Lvovna Medveděva
Věk:
19
Orientace:
bisexuální
Praktiky:
potenciálně bondage, submisivita, masochismus, fetišismus (clinik), ale zkušenost jí chybí. Odpuzuje ji představa skupinového sexu. Sklon k exhibicionismu. Celkově má dost co zkoumat.

Povolání/zařazení:
být tatínkova holčička a tvářit se, že studuje – nějakým zázrakem má prospěchové stipendium. Školné jí ale rodiče jako motivaci posílají tak jako tak – každý půlrok jí na účtu přistane 100 000. Tatínkův majetek – neznámý. Na kartě: 5 000 000 (spíše tam přibývá než ubývá). Měsíční příjem: od tatínka 20 000 - ale není problém z něj vyrazit víc, jen to doteď nepotřebovala, protože oblečení nakupuje z jiné karty. Příležitostně nějaké peníze za fotomodeling. Když se nudí, najde si nějakou práci v programování. 
Rozhodně stojí o návštěvu 5. patra, ačkoli ji tam zatím táhne spíš zvědavost.

Rodina:
  • Tak předně tatínek Lev Medveděv, chlap jako hora. Je jeho malá holčička, která by nikdy nemohla provést něco špatného, a on její velký ochránce, lev s medvědem v jednom, poklidný a milující. Matka Jekaterina na ni spíše žárlí, protože Lev má být její ochránce. Irina byla vymodlené dítě (hlavně tatínkem), a porod matka zdravotně dost odnesla. Je celkem emočně nevyrovnaná, což po ní Irina dost zdědila, stejně jako vzhled bledé éterické bytosti. Oba rodiče jsou původem Rusové, ale odešli odtamtud jako velmi mladí, protože měli nějaké trable s režimem – ostatně, USA se jich ujaly více než ochotně. Oba jsou programátoři, respektive Lev Leonidovič Medveděv je odborník na počítačovou bezpečnost a Jekaterina Stěpanovna Medveděvová se zabývá sítěmi a krom spolupráce s velkou společností i svůj obor přednáší na univerzitě. Irina s nimi ale nikdy netrávila tolik času, kolik by ráda, protože hodně času trávili v práci, která je někdy úplně pohltí. Nikdy nezažila materiální nedostatek – na rozdíl od nich, kteří ji o to více rozmazlovali.
  • Kapitola sama pro sebe je služebnictvo. I když je někdy nesnesitelně drzý spratek, nakonec si většinu z nich získala svou instinktivně soucitnou povahou. Tu kryla chůvu, která potřebovala hlídat nemocné vnouče, tu poslala domů kuchařku, když se pořezala... Horší to bylo jenom s bodyguardy, kteří ji vždycky provázeli jako otravné stíny. Ví, že to nějak souvisí s otcovou prací – zabezpečení vašeho konta je jenom tak dobré, jak je zabezpečen programátor, co vám ho dělal. Jako malou ji jejich neustálý doprovod děsil, později je nutila nosit jí haldu nákupů, a ještě později... Inu, objevil se Peter, který si ji jediný dokázal srovnat. Ti, co přišli po něm, byli jenom idioti, které ji bavilo trápit. Tomu současnému zvládne snadno zmizet, kdykoli se jí zachce. Rodiče jsou na ni navíc méně opatrní, než když byla mladší.
  • Co se přátel týče, většinu tvoří povrchní známí ze školy nebo klubů. Nemá ani někoho, s kým by pravidelně spala. Vlastně sexu tak úplně nepřišla zatím na chuť, pořád tomu něco chybí. Pokud pomineme Petera, žádný muž se jí nikdy nezaryl moc hluboko do srdce. Ani žena. Jenom její kamarádka Katie je pro ni jako vlastní sestra, komplic pro její ulítlé nápady, ať už se jedná o růžový přeliv nebo krádež tatínkova alkoholu. Už proto, že spolu chodí do školy už dlouho – na základce se trochu míjely, ale na střední neznaly nikoho jiného, tak se rychle spřátelily spolu.


Od pohledu naprosto nevinná, ale když se do jejích světle modrých očí podíváte dobře, je to nevinnost pečlivě vypočítaná. Za ní se skrývá rozmazlenost, rozmařilost a zoufalý nedostatek disciplíny.

Vypadá skoro jako albín. Dokonale rovné dlouhé blonďaté vlasy odbarvuje na ještě světlejší odstín a momentálně má ofinu, líčí se jen jemně, zato chodí každý týden na kosmetiku. Nikdy by ale nevyšla bez řasenky – prostě proto, že její úplně světlé řasy jsou přímo neviditelné. Pleť má hebkou a úplně bledou – musí si dávat pozor na sluníčko, protože se okamžitě spálí. Pokusy se opálit by skončily akorát ošklivým zánětem kůže – viděla jako malá jednou maminku, jak se spálila do puchýřů, a to jí jako varování stačilo. Pokud svítí sluníčko, nejspíš bude namazaná vrstvou ochranného krému s vysokým faktorem, a i tak si vezme klobouk.
Je vysoká, což jí někdy komplikuje život – měří 177 cm. Její velmi štíhlou postavu s malými ňadry zachraňují akorát trošku boky a žensky útlý pas. Určitě tedy neřeší, jestli si může dát zákusek – zato se nikdy nesmí zapomenout najíst. (V její kabelce vždycky najdete něco drobného na zub!)
Oblečená chodí různě – od tílka a džínových kraťasů až po společenské šaty. Drží se spíš pastelových barev, protože v černé je hodně kontrastní. Pokud jde v černé a s tmavými stíny, je jasné, že zrovna nemá svůj den a bude nejspíš dost protivná.


Jedním slovem příšerná, dokáže dělat scény kvůli prkotinám. Chová se tím hůř, čím méně jí okolí věnuje pozornosti. Svou rozmrzelost si na svém okolí vybije klidně. Neváží si věcí, protože moc nechápe jejich hodnotu. Dokáže být příšerně arogantní a namyšlená – nebere ohled například na to, že ne všichni mají tolik peněz jako ona, nebo že ne všichni jsou chytří. Nedělá jí ale problém za ostatní platit. Ke svým přátelům ale dokáže být dost obětavá (je ten člověk, kterému voláte ve tři ráno, když se s vámi rozejde kluk nebo jste uvízli v rozbitém autě, protože víte, že vám to nevyčte). Nikdy na vás nebude zlá, pokud jste zrovna v úzkých, a v krizových situacích je z ní fajn parťák. Je, jak se říká splachovací, a totéž čeká od ostatních. Když jí vyčtete její zápory, nejspíš se s vám nebude hádat ani se neurazí – sama ví, jaká je. Když si vás oblíbí, rozhodně se neptá, jestli ji máte taky rádi, prostě si vás přivlastní. Může se ale stát, že se jí omrzíte, pokud zjistí, že ji nezbožňujete tak, jak by si zasloužila (a jak ona zbožňuje vás). Je nestálá v náladách a často i v přátelství.
Chybí jí v životě něco, čeho by se mohla chytit, co by ji naplňovalo. Doufá, že se to zlepší, až půjde na vysokou – má v plánu sociální antropologii a bezpečnost počítačových sítí.
Ve skutečnosti je spokojená, když ji někdo dostane do submisivní role, ať už muž, nebo někdo z jejích přátel. Což ale není tak jednoduché...
Nesnáší, když se někdo dostane k jejím slabým místům. Svoje bolístky nesdílí ani s Katie, a nikdo ji neviděl brečet už léta – což neznamená, že to čas od času nedělá. Ale zásadně v soukromí – opuchlé oči jí nesluší. Má trochu komplex, že je vysoká a hubená, takže pokud máte prsa čtyřky a jste o půl hlavy menší než ona, nejspíš vás nesnáší od prvního pohledu. Její inteligence ji vždycky trochu vydělovala i na soukromých školách, hlavně proto, že měla potřebu čas od času to dát někomu sežrat. Její ale skutečně nejhorší slabinou je nezdravá zvědavost.


Nuda nuda, šeď šeď. Roky chození do školy a pitomých úkolů. Pitomých spolužáků, kteří si nevidí na špičku nosu. Rodiče, kteří ji zajímají, ale které moc nezajímá ona – nebo aspoň ne víc než práce.

Už někdy na základce sem tam někomu něco naprogramovala, a záhy zjistila, že je to fajn koníček. Vždycky měla ráda intelektuální výzvy, a snažit se například optimalizovat systém je někdy hotový Gordický uzel.

Kapitola sama pro sebe byl bodyguard Peter. Byl to hezký muž a ona ho provokovala trochu i proto, že se jí líbil. Jednou to přehnala natolik, že si ji prostě přehnul přes koleno. Ten výprask v ní vyvolal zvláštní pocit, který neuměla přesně definovat. Ale chtěla ho znovu.
Peter byl u nich ještě několik let, a nejspíš pochopil, co se v Irině odehrává – minimálně podle toho, že podobná scéna se odehrála ještě několikrát, a dokonce ji pak nechal mu bulet na rameni. Pokaždé se na nějakou dobu dost uklidnila. Pak to mezi nimi jiskřilo natolik, že odešel dřív, než by to skončilo něčím víc fyzickým. Promluvil si předtím se Irinou a vysvětlil jí to – věděla, že by ho táta zabil (a skoro se bála, aby to nebylo doslovné). Zůstalo jí z toho vědomí, že jsou nějaké věci, které asi potřebuje, ale nenašel se zatím nikdo, kdo by je naplnil.

Naskytla se jí ale zvláštní příležitost, kterou si nemohla nechat ujít. Nedávno v rámci brigády u nějaké právnické firmy dostala chuť si podrobně prohlídnout, co se ve firmě děje. A zjistila, že penízky mizí neznámo kam. To ji zaujalo – nejvíc fakt, že i když přišla na to, kdo je utrácí, vážně nezjistila, kam mizí. Podzemní řeka. Zvědavost ale byla silnější než její pokoření – sakra, s tím, kdo tohle zabezpečoval, by chtěla jít na rande! – a tak si odchytila dotyčného. Dobře, možná ho trošku vydírala, že to řekne jeho šéfovi – to by přeci měla?! (Pokud pomineme, že o hrabání se v účtech ji nikdo neprosil…) Každopádně chlapec povolil a vykecal, i co nevěděl, protože by ho šéf vyhodil a manželka by se s ním rozvedla a hypotéka... Dál ho neposlouchala. Příště ji vezme s sebou.


Faceclaim postavy:
Nastya Kusakina 


Žádné komentáře:

Okomentovat