Damien Prescott

Nick:

Ginger B.

Jméno a příjmení:

Damien Prescott

Věk:

28 let

Orientace:

Heterosexuální

Praktiky:

Bondage, dominance, sadismus, masochismus, fetišismus [dlouhé vlasy, krajkové spodní prádlo, brýle]

Sexuální praktiky:

Je zastánce toho, že jakákoliv forma sexu udělá člověka svým způsobem šťastného. Že to možná bude bolet, to je drobný, ničím nezajímavý detail. I když by se mělo jednat o jeho vlastní kůži.

Masturbace, voayerismus, orální sex, sex, skupinový sex, petting, fetiš, BDSM - z masochismu jako takového ho vzrušuje pouze bolest, nikoliv ponižování. To přísně trestá.

Povolání/Zařazení:

Jeho Výsost sir rozmazlený fracek, k vašim službám. Nikdy nepracoval, v budoucnu nehodlá zavedený řád měnit narozdíl od sestry - dvojčete, která si z nudy zařídila snobskou restauraci v samotném centru Manhattanu. Pokud to lze, bude utrácet papínkovy peníze do konce jeho (čtěte svého) života, rozhazovat je na všechny strany, kupovat si nové hračky, domy v letních i zimních rezortech, nebo je prostě vyhazovat za hezké ženy. Proč? Protože může.

Měsíční příjem: něco kolem několika set tisíc měsíčně v podobě kapesného od papínka, několik účtů v zámoří a rodinný majetek činící hodnotu několika set milionů, možná i miliard. Podnikání rodině vynáší šílené částky, které jim dovolily pořídit si i velmi vznosné sídlo v podobně několika penthousů.

Do Slate Vice přišel jako nováček, je až s podivem, že mu tato lokalita byla do této chvíle zatajena, což svému dobrému příteli nezapomene vyčítat při každé možné narážce na toto téma.

Rodina a známí: 

• Randy Whitfield - dobrý přítel, možná jeden z nejlepších, jejichž telefonní číslo by byl schopen nadiktovat z paměti. Jako syn současného starosty byl předurčen k seznámení se s členy New Yorské smetánky, 'poddanými' svého otce, jak občas ze zvyku vypouští z úst. Ne, že by k Randymu Damien tíhnul nějakou bratrskou láskou přerůstající v bromance, to ani náhodou, ale bere ho jakožto důstojného soupeře v lámání dívčích srdcí. Čas od času si tajnůstkářsky vyměňují typy na dobré vrznutí si, Damienovi ovšem velmi rychle došlo, že v některých osobních záležitostech je jeho kamarád hodně opatrný a do svého soukromí si nepouští jen tak někoho, což rozmazlenému, pyšnému pávovi ztrpčuje životní styl formou buzerace a vydírání.

• Odette Prescott - mohl by jí nazvat milovanou sestřičkou, ale pokud by měl sáhnout po určité variantě slov, pak by označil její prezentaci za roztomilou, sobeckou a někdy až amorální ženskou verzí sebe samotného. Něžná kráska s tváří andělské bytosti, v jejímž srdci vládne monstrózní ďábelská síla schopna ničit všechno, co se jí nebude nějakým způsobem zamlouvat. I přes fakt, že se narodili jako dvojčata, nejsou nerozlučným párem, spíš naopak - operují sami za sebe, hledají si vlastní formy zábavy a odreagování od rodiny. Snad jedině pokud jsou jejich cíle společné, se dokáží přetvařovat a hrát teskné rekviem na srdce přítomných čumilů, jež je považují za okouzlující sourozence s touhou chránit a vyzdvihovat přednosti toho druhého. Odette zkrátka miluje, podobně jako její bratr, pozornost svého okolí a je známá pro milostné eskapády, které neberou konce.

• Ethen Prescott - dokonalý synáček bez jediné vady, příkladný občan New Yorku, milující manžel... Zkrátka a dobře se nejstarší z potomků rodiny Prescottových prezentuje jakožto vzor své generace. Sympatický mladý muž bez jediného kazu, tím se snaží poblouznit okolí, vychvalující jeho tahy na poli budoucího reprezentanta New Yorku v politickém dění. Že je něco špatně? Ale kde pak, jak by mohlo, Ethan by přeci nikdy neudělal nic, čím by rodinu mohl poškodit. Nebo že by tomu tak úplně nebylo? Jak se zdá, i tento mladý muž má několik kostlivců v dobře uzamčené skříni - předně před ostatními tají fakt, že ilegálně obchoduje s irskou drogovou mafií, prostřednictvím které nechává dovážet desítky kilogramů opiátů. A že poslední dobou není zrovna dvakrát věrný své manželce. Ale... každý dělá chyby, no ne?

Ať už na první pohled, druhý, třetí nebo jakýkoliv jiný, který budete na něj schopni upřít v roli porotce hodnotícího budoucí top modely pro přehlídku na molech, co znamenají svět, nebude ve vašich očích prezentován jinak než-li v podobě načančaného snoba s mírnými metrosexuálními sklony, zavánějícími neskutečně rozsáhlou ješitností a marnivostí. S přehledem vám díky pohledným rysům tváře, jaké by ho okamžitě katapultovaly mezi andělskou elitu ze seriálu o nadpřirozených bytostech se zvláštními, mnohdy fantasmagorickými schopnostmi, připomene, že jste a budete ničím ve srovnání s jeho trůnem vystaveným z drahých kamenů, zlata a pravděpodobně i povrchu Měsíce. Za celý svůj dosavadní život si dokázal namalovat vidinu budoucnosti, kterou se stal obsedantivně posedlý a ani v nejmenším si nepřipouští možné ztroskotání, po němž by měl přestat drahé obleky z luxusem zavánějících butiků, vzdát se oxfordek bez děrování, přepychově vyhlížejících manžetových knoflíčků s monogramem a rodinným erbem, povýšeného pohledu nebo dokonale naleštěného Chevroletu Corvette C1, pořízeného dle jeho oblíbeného seriálu.
 

Závratná výška dvou metrů ho minula, trpasličín vzrůstem též netrpí - se svými 183 centimetry by se dal přiřadit k běžnému průměru občanů Spojených států amerických. Postavou štíhlý s viditelnou muskulaturou bez známek touhy řadit se bok po boku infaltilním milovníkům kulturistů a viditelně napjatých žilek. Nerad to přiznává, ale jako malý chlapec měl tak trochu problém s udržováním si relativně normální váhy a jasné sklony k obezitě ho přinutily věnovat se sportu více než kdykoliv předtím. Současné osvalení a dobře vypadající zevnějšek tak nejsou zdrojem genetických predispozic ale faktu, že namísto cpaní se hamburgery se raději několik hodin týdně (mnohdy i denně) potil ve společnosti špičkového trenéra v soukromé posilovně namísto zostuzení ve veřejném fitness centru. Naštěstí jeho mužství neutrpělo na záprtectví a díky genům nebo štěstí se může chlubit příjemně lehkým nadprůměrem, ač ničím závratným. Avšak dost na to, aby dívky učinil spokojené a žadonící po přídavku.

Světle hnědé vlasy s blonďatými odlesky bývají rozházené, laxně neuspořádané a rozcuchané, zvláště pokud je projede prsty namísto hřebenu. V letních měsících nabývají světlejších, zlatavých odstínů, kdy se matka zasní a přirovnává svého darmojeda k andělské bytosti se svatozáří nad hlavou. Naopak v zimním období roku se jejich barva ztmaví, mnohdy až do oříškových odstínů. Pohlednému obličeji s výraznými lícními kostmi dominují dvě viditelně jiskřivé oči plné chladu a odtažitosti od běžných společenských vrstev a jejich problémů,  schované pod hustými řasami rámujícími jejich přirozeně modrošedavou barvu. Následuje širší, typicky mužský nos a nepříliš úzké, ale zase ne plné rty, doplněné příležitostný ďolíček ve tváři při upřímném úsměvu, jehož sílu nepoznal snad nikdo na celém světě, ani Odette ne. V posledních několika letech je možné zahlédnout na jeho tváři neupravené, ale s hrdostí pěstované strniště, které sundává jen v krajních situacích.
 

Se šatníkem, jehož výbavou oplývá, by jeden mohl říct, že víc oblečení zkrátka potřebovat nebude -  samé drahé značky od předních návrhářů, především pak saka a košile, které nosí téměř ke všemu. Ať už se jedná o společenské kalhoty nebo v některém z případů i obyčejné džínové rifle, nikdy nesáhne po obyčejném kusu oděvu jako je tričko, ale prsty pohladí látku luxusně ušité košile. Jeho styl je spíše ležérní, nepotrpí si na zapínání knoflíčků až ke krku a mnohdy tento svršek obohatí o nákladně vyhlížející svetr, obvykle též s nějakým znakem - ať už Harvardu, kde studoval, nebo tím rodinným, jako by snad jeho přátelé a známí dokázali zapomenout, že patří k neuvěřitelně zazobané rodince Prescottů. Tak ho uvidíte asi nejčastěji. Je nutné říci, že nenávidí kravaty a motýlky, proto se na společenských akcích vyskytuje především s rozhalenkou. I tak má pár pěkných kousků v šuplíku, které jen velice nerad vytahuje a to obvykle pouze tehdy, pokud ho k tomu přemluví matka, ta dobrosrdečná žena s touhou ukázat jejich rodinu v tom nejlepším možném světle (taky proto Damien k smrti nenávidí charitativní akce, jichž se na matčin popud účastní až nezvykle často).
 

Damien se tedy při prvním seznámení jeví jakožto okouzlující mladík, ze kterého, i přes všechno to pozlátko a příležitostné komplimenty, jde hrůza. Otázkou zůstává, zda za to může chladnost pohledu, kdy se paranoidním jedincům může zdát, že v tichosti myšlenek plánuje jejich vraždu, nebo pouze minimalistické střídání emocí v rysech jinak pohledného mladého muže. Za každých okolností se tváří nadmíru seriózně, obzvlášť jedná-li se o společenské události, a sem tam jen můžete zaznamenat zlomyslný úšklebek, odhalující pravou povahu tohoto záškodníka. Dbá na dokonalý vzhled, a jeden by ho dokonce označil narcistickým perfekcionistou. Sám to nepopře, naopak přitaká - konec konců  má na sebe podobný, ne-li stejný názor. Typicky paví chování, jen roztáhnout pomyslný vějíř z ocasu. Zabývá se sám sebou, ostatní ho moc nezajímají. Nejde do hloubky problému, rád mluví a nerad poslouchá druhé - alespoň na oko. Poslouchá je a poslouchá je velmi bedlivě, i přes skutečnost, kdy rád a se zlomyslností plete svým příležitostným povyražením jména, pokud se vůbec pokouší nějaké vymyslet. Tohle je jen čistá charakteristika povrchního člověka, jeho role v tomto světě.

Talentovaný, všemi mastmi mazaný a v konečném výsledku též pěkný hajzl, jehož slovy 'Peníze ucpou jakoukoliv díru' se řídí polovina takzvaných přátel a kolegů z branže - takový je, alespoň z částečného opisu, Damien, mladík, který si stále přijde více či méně podceňovaný a přehlížený pro své kvality a potenciál nezdravého obchodování s čímkoliv, po čem srdce poptávajícího touží. Překypuje sebevědomím, které by málokdo prohlásil za neškodné a v mezích. Opak je pravdou - díky životnímu stylu smetánky, sídlící v samotném centru Manhattanu, si dokázal vypěstovat pocit sebedokonalosti, narcisistních sklonů o vlastní neodolatelnosti a špatného pocitu, kdy může vlastnit cokoliv a kohokoliv, protože na to jednoduše má. Možná ne charakterní vlastnost nejšarmatnějšího muže pod sluncem - ač o tom značně pochybuje a jasně vám dá svůj názor najevo - ale především hmotnými statky a samozřejmě že i značným obnosem bankovek, z jejichž titulní strany shlíží Benjamin Franklin. Díky tomu, hlavně právě proto, je jakýmsi nezáhadným a nemysteriózním stylem chamtivý, přemrštěně majetnický a pyšný. Dychtí po uznání ostatních, sám se navzdory vlastním tužbám tváří bez zájmu, nepozorně a přehlíží slova obdivu, jako by se jednalo o denní chleba. Nejedná, sám si toho je moc dobře vědom, ale kohopak by nezahřála u srdce satisfakce v podobě skloněných hlav a obdivných pohledů? Není to snad škoda?
 

Patří mezi ty, kteří se před ničím nezastaví a něco jako je skromnost a pokora? Jen další neznámá slova nenacházející se v jeho slovníku. Chtíč je něco, co ho bude provázet celý život. Tím pádem se s jeho neúspěchem a ctižádostí probouzí, bohužel pro ostatní, závist, žárlivost a mnohdy i nenávist, hluboká a vroucí. Neprojevuje se většinou nahlas, patří jednoduše mezi ty, kteří si nechávají svá temná tajemství jen a jen pro sebe a v zásadě pouze tiše trpí ve vlastních sobeckych útrápených myšlenkách a představách, které v konečné fázi nevynikají šťastným závěrem. Poté většinou následuje vztek, nezvladatelný, pulsující pod kůží, připravený kdykoliv se projevit hlasitým řevem nebo mrsknutím první drahé věci proti zdi, jako by snad břinkot tisíců střepů mohl uklidnit zbídačenou duši neempatického člověka. Sebeovládání, to je dost možná to, co Damienovi chybí. Nedá se tvrdit, že by mu snad nezáleželo na druhých, to není pravda. Rodina je stále na prvním místě, ačkoliv starost o ni bere poněkud pokřiveným pohledem a nestává se náhodou, že příbuzným povětšinou spíš ublíží než aby je ochránil, protože stále za vším vidí převážně jen a jen své vlastní zájmy. Pokusí-li se ho někdo citově vydírat, narazí. Nezajímá ho, kolika lidem to ublíží, nic ho nezastaví před sobeckým, značně egocentrickým jednáním a kroky, které ho pomalu ale jistě táhnou do propasti smrtonosné zkázy. Pokaždé v něm vlastní rozhodnutí zanechávají chuť učinění správné věci. Patří mezi ty vznětlivé, kteří snad ani nepotřebují provokaci, najde si sám drobnosti, prostřednictvím nichž vyvolá úmyslný konflikt a troufale ještě hodí tuto chybu na bedra někomu z přihlížejících. Jeho nejhorší vlastnost je arogance - nerespektuje vůbec nikoho a na všechno má vlastní jedovaté poznámky, dle něj chytrolínské a nemožné překonat. Pohrdání jakoukoliv autoritou, neschopnost poslouchat i vlastního otce (jedině matka na něj má jakýsi vliv)... Vždyť je přeci lepší. Lepší než všichni tihle pozéři v oblecích.
 

Všechen tento souhrn negativních vlastností sem tam skrývá za masku muže, na jehož rameni si každá dívka může poplakat, vylít si srdíčko. Ne snad, že by se rázem změnil ve vrbu, která vás pohladí po paži a zamumlá pár citlivých slov, to ani náhodou. Damien hledá způsoby, jakými trestat ty, co mu nejsou po vůli, nachází si prostředky k vydírání, ať již citovému či hmotnému, nebojí se sáhnout až na úplné dno, aby odtamtud vytáhl tu nejšpinavější, léty pohřbenou záležitost, s níž vás bude strašit celé měsíce, roky... Dokud se mu to vyplatí. Překypuje drzými argumenty, urážkami a hlavně sarkasmem, jímž zalepí vlastní bolest, roli osamělého vlka, v jehož společnosti se nachází ostatní maximálně tak ze strachu nebo proto, že je jednoduše podplatil. Ozvat se umí v ten správný čas a většinou stejně působí podrážděně, mnohdy proto, že se cítí odstrčen a zraněný vlastní pýchou a jednáním, ačkoliv chybu přisuzuje ostatním, nikoliv sobě. Jak by také mohl? Vždyť je dokonalým ztělesněním úžasného člověka.
 

I přes všechno je poměrně citlivý, což je u něj pochopitelně naprosté tabu. Vnitřní pocity si většinu času nechává raději pro sebe kdesi v nitru, aby na to nikdo nedosáhl. Vždyť je ten neomylný a úžasný, ti nemají nic, co by je mohlo oslabit. Je to špatná teorie, ale zkuste jeho přesvědčení změnit. Zdá se to prostě nemožné. Také si nikdy neušpiní ruce, od toho má najaté lidi, kteří špinavou práci udělají za něj a ještě mu poděkují za štědrý obnos, jímž zajistí svým příbuzným dovolenou v Karibiku. Často se chová pesimisticky tvrdohlavě. Za svým názorem si bude stát zuby nehty. Je jedno, že nemá pravdu, je pro něj těžké ustoupit. A vlastně je to z jeho hlediska defacto nemorální.
 

Nepatří k zastáncům romantiky, Svatý Valentýn a i 4. červenec jsou z jeho perspektivy nanejvýš svátky hlouposti, které je nejlepší vymazat z povrchu zemského spolu s lidmi, kteří je slaví. Defakto není milovníkem jakýchkoliv svátků, ani těch vánočních, které protrpí s odměřeností a modlitbou na rtech, ať už ta hrůzná rodinná večeře pro jednou skončí. Cokoliv, co má společného s láskou zamítá, svíčkám ani svátečním večeřím neholduje a rozhodně žádnou dívku nevezme na vrcholek Empire State building kvůli dechberoucímu pohledu na město jako spíš proto, aby jí opřel o zábradlí, stáhnul kalhotky a s chutí se ponořil do jejího zvlhlého klína. Samozřejmě existují případy, kdy nakonec jeden ten knot zapálí, ale vše jen z lepších očekávání a hlubších záměrů. Však to známe. Když jde o sex? Tehdy je ochoten ustoupit, spíš méně než více jen proto, aby si mohl vrznout, možná i na dvě, tři kola. Takže si dokonale dokážeme představit jeho životní styl, který se neliší od těch klasických, kde je známost na jednu noc velice klíčová. Nikdy ho tenhle život neomrzel a nezdá se, že by se to v blízké době změnilo. Není se čemu divit. Žít s jeho egem nikdy nebylo, není a hlavně nebude... jednoduché.

Životopis, čím si vaše postava prošla a proč navštěvuje místní Dungeon.
[250 slov min.]

Faceclaim postavy: 

Bradley James