Slate Vice RPG: Malcolm 'Wolf' Deschain

https://painful-desires.blogspot.cz/2017/12/malcolm-wolf-deschain.html

Nick:

Ginger B.

Jméno a příjmení:

Rodným jménem Malcolm Deschain, v Slate Vice vystupuje pod přezdívkou Wolf nebo Samotář

Věk:

Orientace:

Heterosexuální

Praktiky:

Bondage, dominance [ale umí přejít i na switch], sadismus v té nejjemnější formě

Sexuální praktiky:

Autoerotismus/masturbace, orální sex, sex ve všech formách, petting, bondage, dominance, sadismus v té nejjemnější formě, mírná forma masochismu, případně switch s partnerem

Povolání/Zařazení:

Dominant, 5. patro - BDSM; Měsíční příjem 47 100 $ - 74 600 v závislosti na počtu klientek, špatně se ale rozhodně nemá.

Rodina a známí:

Sem patří základní info o rodinných příslušnících, nejlepších přátelích, známých či oblíbené(m) paní/pánovi či klientovi/klientce. Je pouze na vás, zda ho vyplníte či nikoliv.

Nejspíš nikdy nepochopí lidské uvažování nad tím, jak má působit nenuceně a ležérně, když se snaží. Když tomu tak není? Je pak snadné splynout s davem. Pohled tmavých hlubokých očí ale prozradí nejvíc. Právě onu ukrytou utrápenost, pocit viny a nenaplněnou touhu napravit vše špatné, co ve svém životě provedl. Každý, kdo se do nich podívá, uvidí zlomeného muže, skrývajícího se za lehce pobavený úsměv s nádechem melancholického sebezapření a věčného pocitu selhání, doprovázející každý jeho krok. Dokážou stejně tak dobře přinutit druhého sklopit pohled a plaše sledovat zem pod nohama podobně jako jimi laskat, hladit každý záhyb těla, obdivovat, bořit mýty o stereotypní kráse. Oči jsou totiž oknem do duše, že?

Jistá odměřenost čiší z celé jeho téměř dvoumetrové postavy, které do tohoto krásného čísla chybí celých devět centimetrů. Široká ramena se jeví napnutá, záda rovná, celé tělo hlásá péči o schránku, díky níž si dokáže vydělat pořádné peníze. Nemůže se sice chlubit prvotřídním sick-packem v oblasti břišního svalstva, na druhou stranu o něm nikdo nemůže tvrdit, že celé dny tak akorát vysedává před televizí, cpe se brambůrky a k tomu popíjí pivo.

V jeho šatníku naleznete klasické kousky moderního oblečení - obvykle košile, tričko, rifle. Občas i tepláky, když si jde zasportovat, například zaběhat si ráno po Central parku nebo pokud dostane chuť na trochu boxu v tělocvičně. Co je ale běžně k vidění je smoking. Elegance především. Jedná se o jakousi vizitku podniku, v němž si vydělává na své živobytí a tak trochu odkaz na život předtím, kdy pracoval v makléřské společnosti na Wall street.

I u něj se najde pár tetování, která mají co dočinění s jeho životem. Černá křídla vytetovaná přes celá záda, odkaz na pocit padlého anděla, jímž se cítí po rozvodu s manželkou. Vnitřní stranu předloktí zdobí věta „If you´re going throught hell, keep going.“ Pod pravou klíční kostí se vyjímá věta „We are each our own devil, and we make this world our hell.“ A nad pravou pánví se skví „The devil´s voice is sweet to hear.“

Někde na hranicích mezi stabilitou a nejasnou labilitou, něco mezi klidem a neustálým vztekem nad minulostí, pokřiveným charakterem i životem, který do této doby nevedl dvakrát ukázkově. Malcolm se pohybuje na dosti vratkém dřevěném můstku, hrozícím kolapsem v několika příštích vteřinách, co utváří jeho povahu, a buďto se na ní dokáže udržet, nebo... nebo spadne. Kam? Kdo ví. Do vody, do jámy lvové, do bezedné propasti, kde se roztříští na milion kousků a dlouho po něm neštěkne ani pes, jestli vůbec. V dramatičnosti celé vypsané historie, se přiklání spíše k cholerismu a občasné náladovosti, vybíjené na první věci, co mu padne pod ruku - obvykle hrnek roztříštěný o zeď, zanechávající za sebou tmavou skvrnu od černé, nikdy neslazené kávy. Za žádných okolností si nevybije zlost na živoucím člověku - tedy alespoň ne fyzickým podáním, kdy by dotyčný skončil buďto s rozbitým nosem nebo zčervenalou tváří od prudce vlepené facky. Jsou to slova, jimiž umí ubližovat, ohánět se jimi jako mečem, či spíše šavlí, sekat a trpce vrážet její čepel do srdcí ostatních. Obvykle se nerozkřikne na toho, kdo tyto návaly věčně hromadícího se vzteku nad svou bezradností a neschopností vymotat se z bludného kruhu způsobil, ale prostě na tu osobu, co stojí nejblíže a je dostatečně slabá, aby se nemohla bránit. Vždycky se ale najde podmět, co tuto reakci spustí, něco, co ho rozčílí, dožere, popudí a pak stačí jedno špatné slovo, aby vyletěl úplně. To obvykle také přijde nedlouho po prvním přešlapu. Nikdy se nedržel zpátky a to byla dost možná chyba, protože se to zapomněl naučit a nyní? Nyní jedná tak, jak chce. Je schopen ublížit, jednat hrubě, pro sprosté slovo se však neodváží sáhnout. Proč? Inu... je gentleman. Možná to nevyznívá, rozhodně ne při všem tom křiku, ale etiketa se na něm jakýmsi záhadným způsobem podepsala a on ví, že ač se dokáže obořit na první ženu, nikdy by jí nenazval nějakou ubohou, přízemní vulgaritou, co mu přes plné rty jednoduše nejde. Na druhou stranu si to ale vše uvědomuje, a... netrvá dlouho, aby našel v sobě tolik disciplíny a omluvil se - pokorně, uťápnutě, s nejistotou v očích, zda mu dotyčná odpustí a nenechá ho na holičkách. Někdy se tak stane, jindy... Jindy odchází s prásknutím dveří, způsobujících napětí v ramenou a další dávce vzteku, s nímž je rozbit další šálek. A koloběh znovu pokračuje.

Dost nepříjemnou závislost si vypěstoval na doutnících - těch pravých, kubánských, jejichž výraznou chuť a vůni dokáže ocenit jako skutečný gurmán. Pomáhají mu zahánět špatné pocity, výčitky nevyzpytatelného svědomí a fakt, že jako otec a manžel selhal na plné čáře. Tabák není jeho jediným zlozvykem, a nakonec... nevykouří toho tolik, aby si zatloukal hřebíky do rakve každý den o něco silněji, i když kdo ví? K doktorovi ho to netáhne natolik, aby u něj seděl co půl rok a nechal si kontrolovat plíce. O něco horší je to s nadměrným pitím whiskey a bourbonu, co se prakticky pořád nachází v ebenovém minibaru. Když může, dokáže se zpít do němoty a nepamatuje si události předchozího dne. Někdy stačí jedna sklenka, která 'řeší problémy', kdy si drží fasádu profesionála. Jindy... jindy to přepískne. Nezaznamená svou míru, přelije jí jedním, druhým, třetím panákem, až se z toho vyklube nejen polovina láhve, ale ve výsledku flaška celá. S kocovinou a hlavou v umyvadle se pak stává ještě nerudnějším a mnohdy větším tragédem, než za něhož se považuje.

Vždy ho to tak trochu táhlo ke sportu, zejména k boxu, běhu, zkrátka ke všemu, co ho spolehlivě utahá, nebo se minimálně přitom zmáčí potem. Ač to na sobě nedává příliš najevo, tohle ho jednoduše baví, takový malý únik před světem kolem něj, do něhož se pokaždé nakonec musí vrátit. Rvačky nevyhledává, nic mu neříká provokace a nemá pocit, že by si měl dovolovat na jiné. Obvykle je to on, kdo se spíš připlete k nějaké té potyčce a skončí s pěstí ve tváři, jak se ho soupeř snaží knockoutovat i přes Malcolmovu poměrně hrozivou výšku.V tu chvíli téměř vše funguje jako spouštěč, co odsune jeho mravní zásady dozadu a na scénu nastupuje rozzuřený býk s touhou poslat toho druhého k zemi. Je agresivní a útočný, snadno se nechá strhnout bojem, ale dokáže taktizovat, mozek mu v tomto směru funguje na výbornou. Umí vyhledat slabinu, využít ji ve svůj prospěch. A pak? Cítí ono pověstné uspokojení, umocněné přívalem adrenalinu a endorfinů. Ale nic netrvá věčně a i jemu brzy zmrzne úsměv na rtech, když si uvědomí, že to přehnal.

Někde hluboko v sobě tuší, že ženy mají pro něj slabost. Možná ne přímo pro jeho vzhled, s nímž působí mohutně, možná i trochu výhružně, ale pro ten sametově chraplavý hrdelní hlas, jímž šeptá do oušek rozkazy a své požadavky, pečlivě artikulované a přitom nesoucí se v oparu nevyřčených možností. Dokáže vzbudit vzrušení i vyvolat strach. Právě jeho hlas je nejsilnější zbraní, kterou zároveň užívá ke své práci. A jak se zdá, pak se to vyplácí, klientky se k němu vrací pro přídavek. Pro další spoutání, pro další rozkazy, jimiž si je obtáčí kolem prstu. Nebo kravaty. To... už je konec konců pouze na nich, čím se nechají poutat, že?