Rue Milagro

Nick:

Andy

Jméno a příjmení:

Rue Milagro [Miracle]

Věk:

24 let

Orientace:

Bisexuální

Praktiky:

Dominance, sadismus

Sexuální praktiky:

Tanec u tyče, striptýz, sex, orální sex, petting

Povolání/Zařazení:

Slate Vice – 1. patro, příležitostné zpívání v klubech; Měsíční výdělek +- 500 $ za vystoupení, dohromady výdělek okolo 12 500 $

Rodina:

• Laura Milagro, mladší sestra – Osoba, která jí dovedla ke zpěvu. Už od brzkého věku své sestřičce zpívala a přesně díky tomu se zpěvu začala i věnovat. Zároveň společně s ní jediná nositelka příjmení po otci, kterého si tímto aspoň trochu připomenou.
• Delia Whittemore, matka – Vesměs vždy pozitivní člověk, který se snažil do Rue vnést trochu toho dobrého ducha a stát za ní v těžkých chvílích. Bohužel se jejich cesty nerozešly v dobrém a starostlivá matka jistě dodnes nechápe, proč se její dcera rozhodla zrovna takhle.
• Owen Whittemore, nevlastní otec – Středobod, kde zřejmě selhala veškerá výchova. Věčná starostlivost matky mísící se s přísností tohohle chlapa prostě nebylo to, co by zrovna na Rue platilo. Obzvlášť, když se to okořenilo nějakou tou ranou páskem. Pokud někoho opravdu nemá v lásce, je to její otčím.

• Soren Elliot Jefferson, nejlepší přítel – Jeden z mála lidí, který neustoupí před jejím křikem a dupáním, při čemž si tvrdě kope to svoje. Nakonec patří k těm, na které skutečně dá a to ne jen z důvodu, že jí po úprku od rodičů poskytl střechu nad hlavou. Možná v minulosti se mezi nimi vyskytli nějaké pletky, což je zbytečně rozebírat blíž. Poslední dobou má také ve zvyku tahat si domů všelijaké ženské, což Rue v podstatě dost leze krkem. Pokusy zahrát žárlivou přítelkyni, která se vrací domů z práce, by vedly jenom jedním směrem… na ulici. Proto jeho románky na jednu noc musí trpět.

Tmavovláska s hnědými kukadly, které bravurně svedou psí oči, když tahle kráska něco potřebuje. Kolikrát k tomu našpulený rtík také dopomůže. Jinak s vysokým pigmentem častokrát zabarven černou rtěnkou, či jiným tmavým výběrem rtěnky, který obvykle ladí s výraznějším líčením očí. Pokud tedy nejsou vyloženě chvíle, kdy na sebe nenahodí ani řasenku. Oči jsou i tak stejně uhrančivé a dodávají jí tu správnou roztomilost, která překryje její povahu a ovlivní tak první celkový dojem na ni. Kolikrát stačí právě jeden pohled a úsměv k tomu, aby druhý netušil.

No na to, jak si někdy vyskakuje, nepatři zrovna mezi dlouhány a z její výšky si kde kdo dělá legraci. No, a pokud i od vás přistane nějaká ta drzá poznámka na její účet, můžete se těšit na celých 160 centimetrů čiré nenávisti této slečny. Svoji výšku si kompenzuje podpatky, i když to kolikrát proti kamarádskému rýpání nevyhne. No a nedá se zrovna říct, že by se svojí vahou pobrala nějak výjimečnou sílu.

Co se týče oblékání, tak si na sebe dokáže vzít všechno možné, přes nějaký kostýmek až po… prostě všechno, co se jí zrovna v práci hodí. Většinou ladí do tmavých barev a ty křiklavé si opravdu nechává spíše na pyžamo jednorožce někam do ústraní, kde ze sebe udělá roztomilou bramboru a vrátí se do dětských let. Přesně tohle odděluje od společnosti, kam převážně mimo svoji práci nosívá kratší šaty nebo upnuté legíny. Podmínka pro všechno, co si na sebe oblékne je snad jenom jedna – musí jí to být pohodlné. Než aby nechala vybírat ostatní, raději si vybere sama tak, aby se cítila lehce a ne jako ve svěrací kazajce. Častokrát nechává vyniknout postavu, což zahrnuje ňadra o velikost 70B a rýsující se boky. Sic to není žádná sláva, koukat se na ni stále dá.

Nespokojenost. Nadutost. Nezájem. Jak to není po jejím, tak to není vůbec. Valnou část její povahy tvoří paličatost a tvrdohlavost, kdyby prakticky šla i přes mrtvoly. Bohudík to není Shakespearům Macbeth, ale pořád jenom dospívající žena, jejíž problémy jsou kolikrát dosti absurdní. Neuškodilo by jí, kdyby byla trochu větší flegmatik, bohužel si ale bere věci až moc k srdci a i když to na sobě zrovna třeba nedá najevo? Rozhodně na to jen tak nezapomene. V její malé hlavince už se nese tolik různých frází a podrazů ruku v ruce, společně s každým zlomeným nehtem a špatně učesanými vlasy. Od těch největších problémů po nejmenší. Není tedy divu, že čas od času pohár přeteče a všechno v její hlavě se ventiluje ven, bohužel se to někdy může přenést na toho nejvíc nevinnou osobu, která se náhodně připlete do její cesty. Přinejlepším pro protistranu ukáže jen svoji slovní zásobu rozšířenou o několik pikantních slov, kdy její ostrý jazýček používá i nesmyslné fráze, které jsou buď v cizím jazyce, nebo přímo v jazyce, který si sama ze zlosti vymyslela za pochodu.

Dalším úkazem toho, že má do flegmatika daleko, je to, že vítá změny. Ve svém životě potřebuje ten pomyslný chaos, rozruch. Každá malá novinka je pro ni dobrodružstvím, každý nový člověk je pro ni výzvou a novým poznáním. V hlavě si sama utváří svůj malý svět a do toho pustí opravdu jen toho, kdo pro ni jako výzva selhal, kdo pro ni byl opravdu oříšek a nepřestal ji hned bavit. Taková je nejjednodušší cesta, jak se k ní dostat blíž, ne že by to bylo jinak jednoduché. Každý přece musí být takovým malým tajemstvím, stejně jako je ona, požaduje taková malá tajemství i mezi těmi, které má okolo. Lehce odhadnutelný člověk jí začne rychle nudit a při nejlepším se ho zbaví ještě šetrně a jemně, protože její velkou nevýhodou je možná až přehnaná upřímnost, která se misí až se štiplavým a rýpavým podtextem, když se s ní dáte do řeči. Holt nikdo není dokonalý, a proto to ostatním ráda připomíná. Naopak konstruktivní kritiku nebere vůbec konstruktivně a strašně ráda se opáčí proti každému, kdo skrz ni má nějaké připomínky. Sama ví, že není dokonalá, ale raději ať to zůstane u bodu, kdy to ví sama, bez zbytečných řečí upozorňujících na detaily jejího chování a bůh ví čeho ještě.

Vesměs je to ale klidná dušička, která občas prostě touží po pozornosti, a když má své chvíle, dokáže být hodná stejně jako kočka, která se chce mazlit. Ne, že by se potřebovala doslovně mazlit, ale nějakou tu pozornost, či vlídná slova, potřebuje. Pořád přece nemá tolik let, aby úplně udusila tu dětskou a bláznivou dušičku. Široký úsměv a vyhledávání každé bláznivé věci ve svém okolí, kdy potřebuje po boku někoho, kdo bude jejímu tempu stačit. Kdo bude rozumět jejímu smyslu pro dobrodružství. No bohužel se znovu dostáváme k bodu, že málokoho pustí přes hranice do svého světa.

Narodila se do milující rodiny, žijící na severozápadě Španělska. Na svoje dětství si nikdy nemohla stěžovat. V jejích devíti letech se tříčlenná rodina rozrostla o další přírůstek a to konkrétně o holčičku. Kde kdo by řekl, že Rue tak přišla o všechnu pozornost, ale prakticky všechno bylo při starém, i s malou Laurou. Bohužel stejně jako se rodina o jednoho člena rozrostla, tak jako tlesknutím Osudu o jednoho člena o rok později také přišla. Milující manžel a otec tmavovlasé cácorky a prakticky ještě malého uzlíčku zemřel při autonehodě, když se vracel domů z pracovního jednání.

Tragédie způsobena ztrátou otce rozjela další etapu jejího života a celkově života její rodiny, kdy se matka rozhodla pro definitivní opuštění Španělska a táhla se tak se svými dcerami co nejdál to šlo. Rue nedokázala hledat stabilitu ve Španělsku, natož v dalekém New Yorku, kam je její matka dostala. Na jednu stranu už trochu chápala, jak bolestné to všechno pro matku mohlo být, protože nejmenší břemeno to bylo pro malou Lauru, která ještě nestačila pobrat rozum, tudíž už vůbec ne to, co se kolem děje. Nakonec se ostatně matce povedlo odstranit všechny připomínky na jejího muže včetně příjmení, kdy se po pár letech žití se svým partnerem, stala paní Whittemorovou. Nedalo by se říci, že z toho Rue byla nějak nadšená, ale nějakou dobu prostě jen držela ústa a krok s tím, co její matka chtěla. Prioritní pro ni byla sestra a její štěstí, chtěla pro ni být oporou v dobrém i zlém. No, a že toho zlého bylo. Sic byla matka starostlivá, Owen – nevlastní otec – byl pravý opak. Starostlivosti moc nepobral a trpělivosti už vůbec ne, tudíž mu občas jedna výchovná ujela, občas dvě. V podstatě to nikdy nebylo tak vážné, aby ho mohla nařknout z domácího násilí. Prostě mu jen chyběla ta trpělivost a zkušenost s dětmi, obzvlášť když u jednoho puberta končí a u druhého začíná.

Čas plynul jako voda a Rue pomalu, nehledě na ostatních včetně sestry, začala plánovat vlastní život. Začala se toulat po barech a ucházet se o místo zpěvačky, či zpívala jednoduše na ulici, což jí ale tolik nevynášelo. Nebýt sestry, rychle by to vzdala. Nakonec si ale vydělala nějakou tu almužnu, aby se mohla na měsíc odstěhovat do podnájmu, při čemž se strhla mezi ní a Owenem strašná hádka, kdy zanevřela i na matku. Neplánovala se vracet domů, i když za sebou nechala Lauru. Spoléhala prostě dál na zpívání po barech a ulicích, což jí ale zajistilo spíše místo na ulici, kdy přespávala po barech místo toho, aby si nechala za vystoupení zaplatit. Co mohla dělat? Nebyla známá a nikdo nechtěl tolik platit, když nevěděl, co může čekat.

Nemohla si stěžovat na to, že by se jí dařilo špatně, nikdy na tom nebyla tak zle, že by neměla na jídlo nebo na přespání. Navíc se vždy mohla vrátit domů, několikrát se viděla s matkou i s mladší sestrou, odmítala však někdy v životě znovu potkat nevlastního otce. Proklínala ho do morku kostí. Raději se toulala a dále zpívala všude, kde se dalo. Možná díky tomu jí Osud zavedl až k jednomu mladému muži, kterého svým zpěvem uchvátila. Nedalo by se říci, že se do Sorena zamilovala, ale čímsi jí zaujal. Mezi nimi byla jiskra, to popřít nemůže. Vlastně to byl první člověk, který jí ukázal skoro vše, co umí teď. Jejich setkání se jí stalo osudným, když jí dovolil, aby se nastěhovala k němu. Dodnes je zvyklá, že si občas jako jeho žena zaleze k němu do postele a spokojeně usne místo toho, aby šla spořádaně spát do svého pokoje.

Stejně jako milostné zápletky mezi nimi byly i strašlivé hádky, kdy jí kolikrát nařkl z toho, že se chová jako prodejná děva a sehrává neskutečné divadélko. Nikdy netušil, že by jí tím mohl vnést do hlavy strašlivý nápad na další přivýdělek. Rue už v té době měla dost kuráže, aby sama nakráčela do Slate Vice a ucházela se o místo. Nemusíme zmiňovat, že na ní koukali jako na blázna. No, nenechala se odbýt a ukázala, co umí. Se zpěvem moc nezaujala, ale přistoupila přece jen na něco jiného. Když pak kráčela oznámit hrdě svůj úspěch, její drahý přítel a střecha nad hlavou na ní koukal s bradou spadenou až u zemského jádra. Možná se přece jen ale se situací smířil lépe než matka, se kterou tak vznikl další konflikt.

Takhle už to nějakou dobu funguje a Soren si vlastně vůbec nezkoušel ztěžovat, už jen proto, že Rue nebydlí u něj úplně zadarmo, ale ráda mu ze svých výdělků občas na něco přispěje, i když jí to vesměs všechno zase vrátí zpátky.

Faceclaim postavy: 

Chrissy Costanza