neděle 3. prosince 2017

Oscar Vaugh

https://painful-desires.blogspot.cz/2017/12/oscar-vaugh.html


Nick:
Maerlia
Jméno a příjmení:
Oscar Vaugh
Věk:
24 let
Orientace:
Bisexuální
Praktiky:
Versatilita
Sexuální praktiky:
Postelových hrátek má za sebou mnoho, ale nedá se říct, že by se nebránil vůbec ničemu. I přes jeho velkou kontroverznost dává přednost spíše jednoduchým, známým praktikám, sem tam prokládaným něčím zajímavým a novým. 

Povolání/Zařazení: 
Oscar je studentem vysoké školy žurnalistiky, ve volném čase se věnuje psaním fejetonů do místních novin. Svůj příjem nikdy nekontroluje, ani nemusí. S jeho otcem je život zkrátka pohádka.

Rodina a známí:
  • Bernard Vaugh – plně podporující a milující otec… Ve skutečnosti přesvědčen, že za veškeré problémy, co Oscar kdy napáchal, může on sám a to jen kvůli rozvodu s Oscarovou matkou
  • Louisa Vaugh – matka, jež s nimi už několik let nežije. Manžel Bernard ji poměrně dlouhou dobu podváděl, jakmile na to přišla, psychicky se přes to nedokázala přenést a téměř okamžitě zažádala o rozvod
  • Rue Milton Vaugh – macecha, o dvacet let mladší než otec. Nikdy ji neměl rád, ale vkus na hudbu má, to se musí nechat
  • Clementine Vaugh – o pět let mladší sestra, žijící s otcem spolu s Oscarem. Velmi malířsky nadaná mladá dáma s tmavými vlasy a očima, co si vás učarují


Oscar je vysoký něco přes metr osmdesát. Je to na první pohled pohledný chlapec, jestliže ho zastihnete i s úsměvem, tak snad i milý, ačkoliv hýřivost z jeho pomněnkově modrých očí přímo čiší. Na rameni levé ruky má jedno jediné tetování v podobě znaku beatnické generace, na té druhé naopak může jestřábí oko zaznamenat jizvy, doposud zcela nezhojené, valící se po kůži až směrem k loketnímu kloubu.
Je to vskutku elegantní mladý muž. Rád se obléká do košilí, kabátu a mnohdy dokonce do skvěle padnoucího klobouku skrývajícího chlapecky rozhrabané delší havraní vlasy, přesto však nepůsobí nijak povýšeně a i v tomto formálním oblečení dokáže vypadat zcela uvolněně, daleko více než jiní.

Pod vším tím oblečením se skrývá průměrná, poměrně svalnatá, mužská postava s velmi přitažlivými hýžděmi. Co se týče té hlavní strany jeho klínu, není to nic zase až tak šokujícího. Obyčejný, avšak vyhovující průměr. 


Jack Kerouac narozen do zcela nového mladého těla či snad jen obyčejný chlapec kráčející ve šlépějích Allena Ginsberga? Novodobý básník, snaže se přijít na tajemství kdysi tolik odsuzované zbité generace, toužebně se snažící svými počiny podepsat jako jeden z tolika známých beatniků. Chlapec žijící velmi bohémským způsobem života, plným alkoholu, cigaret, mladých žen a především umění, zvokomalebnosti a intimitou přeplněnými verši.
Mladý člověk tělem i duší, toužíce si užívat všech kapek života tak rychle stékajících jako všechen ten text po papíře, všechna ta slova, rýmy a verše, co dokonale popisují jeho život ve všech směrech. Plný touhy, snů a naivních představ, chlapec, co dokáže v posteli strávit celý den a přesto neustále někam spěchá. Jiný než ostatní, méně obav, méně strachu, méně povinností. Jako malý kluk, co se však neztratí a nepotřebuje chránit. Mysl tak mladá, až to lidem přijde bláznivé a nemorální, místy snad dokonce nevychované. Kolik už jen to sousedů si mu stěžovalo na chování syna, toho bohatého floutka od vedle, co neumí nic jiného, než jen škodit a ničit. Sám si mnohdy přišel jako tikající bomba, jedna velká zuřivá koule, kterou nikdo na tomto světě nikdy nepochopí.
A přesto mu to nevadilo. Kam by člověk přišel, kdyby bědoval nad každou pomluvou. Jen mu bylo líto těch, co si nejspíš pomalu proplouvali svým natolik nudným životem, že si brali do svých úst zrovna jej. Konec konců, nebyl ničím zajímavý. Jeden mladý básník, co se toužil vzbouřit proti této společnosti, tolik zaseknuté v čase, v kanceláři v práci, poslouchajíc nepříjemný štěkot svého nadřízeného, jež byl ještě před chvíli seřván někým jiným… Jen chtěl ukázat lidem, jak krásné je býti svým, jak krásné je věnovat čas naprosto nesmyslnému… Jít, najít svou múzu a nechat se jí doprovázet do konce svého života. Jít, sednout do auta, dojet k nejbližšímu jezeru a skočit do něj zcela nahý, bez závazků, přesně takový, jaký přišel jako jeden z několika milionů dalších lidí na tuto Zem. Jít a žít.

Nikdy nebylo lehké s ním trávit čas. Ani nyní není. Už jako dítě býval nepozorný, s věkem se to snad ještě zhoršilo. Nesmíte si vzít za zlé, jestliže najednou bude raději zkoumat skvrnu na zdi nežli vás. Musíte si k tomu přiřadit nápad, nový námět, nová slova, kterými potěší svůj starý velký sešitek plný zápisků snad ještě z jeho dětství, kdy se velmi brzce snažil o své první básnické počiny. Kolik už dívek pustilo jeho ruku a nechalo ho za sebou se slovy, jež by nejednoho donutili ponížit se a prosit o odpuštění. To se nikdy nestalo. Div je všechny nepodpořil, aby zrychlily, jakmile se od něj tak zklamaně odvracely. A muži? Jeden, možná dva, kteří byli jen a pouze nočními aférkami, co se odehrály na prokletých místech, takových, kterým se nově zasnoubení zamilovaní muži vyhýbají oklikou a ti starší, manželé svých žen, sem chodí léčit své bolístky. 
Stále hledá svou múzu. Tu, kterou by maloval všemi barvami na velké plátno, psal ji černou tuší po bílém papíru, sledoval ji každou vteřinu zbytku svého života a bral si inspiraci, něžně, láskyplně, avšak i naléhavě a možná až příliš nešetrně... 


Oscar se narodil do bohaté rodiny. Proto měl vždy přístup k čemukoliv, na co jen pohlédl svýma kouzelnýma modrýma očima. Matka ho milovala, otec se z něj snažil přísně vychovat zcela normálního, ne příliš finančně náročného člověka, přesto se mu to v mnoha ohledech nepodařilo. Už jako malý oplýval obrovskou fantazií, neuvěřitelnými nápady a inspiraci, tu bral snad všude. Z každého zvuku, krajiny, co se rozvinula před jeho zraky, ze všeho, co se zdálo být dítěti alespoň trochu zajímavé.
Díky otci a jeho peněžence bylo Oscarovi vždy poskytnuto to nejlepší vzdělání. Chodil na skvělé gymnázium, kde bez pomoci složil i závěrečnou zkoušku. V období střední školy je opustila matka. Její odchod se mu zdál nepochopitelný, nechtěl ani pomyslet na tu zradu, na to, že ho dobrovolně opustila tak důležitá duše, které snad jako jediné byl zvyklý zpřístupňovat své myšlenky a své básně. Nyní je s matkou v kontaktu, vše bylo odpuštěno a veškerou pohrdavost v pohledu obrátil na otce. Co je to za muže, jež podvádí svou vlastní ženu, s níž zplodil dvě děti. Dvě krásné talentované děti? Jistě, on sám vystřídal v posteli mnoho krásných lidí, ale jestliže by někoho z nich miloval, byl přesvědčen, že i přes svou oblibu ve volnosti by se dokázal ovládnout. Jestliže by někomu řekl ta sladká slova, řekl by je zcela vážně a nemínil by je potvrdit nevěrou.
A tak zbyl v obrovském domě on sám s otcem a s mladší sestrou, Clementine. S tou malou potvorou, co se tak velkou zálibou hrabala v jeho spisech, v jeho básních. Byla velmi umělecky nadaná, téměř všechno, co kdy zkusila, jí šlo lépe než leckomu jinému. Zanedlouho se k nim však přistěhovala ona mladá žena, kterou otec tak drze vyměnil za matku Oscara a Clementine. Nenáviděl ji, snad jen její záliba v jazzu ho okouzlila, ne však natolik, aby s ní dokázal jednat jako s matkou. Postupem času se stala spíše známou, co spí v domě, v němž spí i on.
Po závěrečné zkoušce ho přijali na vysokou školu žurnalistiky. V prvním semestru se seznámil s jedním svým spolužákem, jemuž se slova napsána mladíkovou rukou natolik zalíbila, že mu slíbil místo v jednom z New Yorských deníků, kam nyní pravidelně přispívá jako sloupkař a především jako fejetonista pod svým křestním jménem.
Žije si poměrně spokojeně, píše a píše, spokojeně na sebe pohlíží do zrcadla, v noci poslouchá jazzové kapely v hudebních klubech a pak se třeba vytratí v chodby zdejšího největšího bordelu, jež si poslední dobou tak oblíbil.

Faceclaim postavy: 
Landon Liboiron



Žádné komentáře:

Okomentovat