čtvrtek 14. prosince 2017

Shenandoah Lewis



Nick:
Ginger B.
Jméno a příjmení:
Shenandoah Lewis
Věk:
18 let
Orientace:
Homosexuální
Praktiky:
Submisivita, fetiš [satén a krajky]
Sexuální praktiky:
V intimní sféře nikdy nepůsobila zběhle - za každých okolností potřebuje někoho, kdo ji povede, řekne jí, co má dělat, předvede názornou ukázku... Jednoduše si s ní dá tu práci. Největší zkušenosti tak má v rámci sebeuspokojování a příležitostného pettingu, ale nic víc.

Povolání/Zařazení:
Studentka střední školy, amatérská sochařka, příležitostná baletka

Rodina a známí:
 
  • Siobhan Lewis - starší sestra, příkladný vzor věčně předhozený rodiči mladší z děvčat, úspěch na poli hudební branže. Přesně taková je první z dětí rodiny Lewis, katolicky zaměřená klavírní sólistka, jejíž vášní je klasická hudba. Všemi třídami prošla s vyznamenáním a samými áčky, díky svému nadání byla i o něco dřív přijata na Julliard, kde dodatečně pracuje na diplomu. Většinu volného času však tráví zkoušením v New Yorské filharmonii, aby mohla koncertovat v Lincolnově centru. Velmi často se tak ocitá mezi mocnými představitely NYC, kteří se obdivují jejímu talentu i éterickému vzhledu, velmi podobnému mladší sestry. Momentálně udržuje tajný vztah se synem významného politika.

  • Randy Whitfield - nejlepší kamarád a pěkná kurva v jednom, pokud by byla Shevandoah nucena užít podobných slov, opisujících Randyho povahu a životní styl. Oba pocházejí ze společenské vrstvy, která nikdy neměla příliš hluboko do kapsy, ačkoliv Randyho rodina se mohla pyšnit brilantními úspěchy na poli businessu a politiky. Jako syn starosty nejde zrovna dvakrát příkladem dnešní mládeži, libuje si ve fyzických radovánkách, záletech, flirtování a krátkodobých vztazích, z nichž ten nejdelší trval celý jeden měsíc. Mezi jedny z jeho bývalek se řadí i Shevandoahina sestra, Shioban, s níž si začal na střední škole. Randy momentálně zaštiťuje střechu nad hlavou své BFF, otcovými penězi dotuje její umění a čas od času ho vyhodí i za nějakou show ve Slate Vice.

  • Mikaila Daugherty - bývalá přítelkyně a největší láska Shenandoahina života. Jejich románek byl bouřlivý, trochu trestuhodný, a neskončil zrovna pohádkově. Rozhodně nežily spolu šťastně až na věky a nerozhodly se adoptovat tucet dětí. Mikaila svou mladičkou milenku odkopla jako prašivého psa, ukončila s ní poměr a téměř naschvál se rozhodla trávit svůj čas více s muži než se ženami, pro něž měla do této doby zvláštní slabost. Charakterizuje ji především drzost, s níž se pouští do života, jistý druh nechuti vůči nudě a stereotypu, který pociťovala s Doah. Tíhne k rychlým autům, extra krátkým sukním a bojovému umění, především kickboxu.



Anděl. Andělská bytost, kouzelná, éterická a příliš křehká pro tento svět, než aby byla skutečností, tvořenou masem a kostmi, pletenci svalů a vším, co dělá člověka humanoidní formou. Pravděpodobně to bude první myšlenka, co vás zastihne při pohledu na drobné okaté děvče, ta první věc, kterou si představíte, jen co ji uzříte na vlastní oči. Vyprávění z druhé ruky konec konců často dokáže osobu idealizovat, stavět ji na piedestál, aniž by toho byla hodna. O Shenandoah tvrdí to samé a ono... Ona je to celkem pravda. Komickou se stává skutečnost, že celá její podstata by se dala nazvat božskou, svatou... hodnou úcty. Malá modla zachycená v těle teenagerky, která je ze světa okolo vyděšená, neschopna se zařadit do soutoku.

Postavou připomíná tahle drobounká dívenka princeznu z pohádek - nevyčuhuje závratnou výškou, spíše se řadí po bok těch neobdařených. Se svými přesně 167 centimetry do světa díru neudělá, modelka z ní nebude, na to se nemůže pyšnit ani vysokým sebevědomím. Ke svému štěstí pochytila i rodinnou štíhlost, co z ní sotva udělá kolébající se kuličku. Pod tíhou některých pohledů se může zdát až vyzáblá, ploché bříško může čas od času působit propadle, jak se v celodenním kolotoči povinností a kroužků zapomíná najíst. Nedisponuje výraznými boky, spíše chlapeckými. Za to se ale může pochlubit hříšně dlouhými nožkami, štíhlými ve stehnech, bez výrazně vypracovaného svalstva od sportování. Labutí šíje, dlouhý krk a drobná, přesto plná, kulatá ňadra, měkká a zároveň pevná bez poklesku gravitace -  to vše ji charakterizuje a dodává na jedinečnosti. Sama si na postavu nestěžuje - dokud se vejde do svých oblíbených odrbaných džínsů, je vše v pořádku.

Korunkou se přirozeně staly dlouhé, lehce zvlněné lokny blonďatého odstínu. Občas možná trochu nepoddajné, ale nikdy ne natolik, aby stáli Doah za rozčilování nebo vyhrožování nůžkami. Stejně jako tento závoj, i oči, okna do duše, dodávají malé umělkyni na andělsky nevinném vzezření. Velká zelená kukadla s tendencí splétat azurovou barvu duhovky s tyrkysovými odstíny, sytá jako moře v Karibiku. Možná díky tak neobvyklé barvě a hloubce bez jediné vady (snad až na jednu zlatou tečku v levé duhovce) se lidé v jejich očích doslova ztrácejí, lapeni jakousi tajemností a plachostí, s níž je klopí k zemi, aby je v dalším momentu pozdvihla vzhůru, zvědavá a bojácná. Drobný úsměv se stal přirozenou součástí jejího vzezření, sotva laškovný či smyslný, pouze... roztomilý. Něžný, lehký, radostný ze života, který toho nabízí tolik.

Shenandoah si potrpí na šatech a sukních s halenkou všeho druhu. A krajkou jako oblíbeným materiálem. V jejím šatníku najdete především světlé pastelové barvy. Puntíky, mašličky, proužky, růžové květy, potisky pand a koal kam se podíváte. Počínaje na spodním prádlem, hlavně nohavičkovými kalhotkami a podprsenky z krajky. Zdůrazňujíc tak dlouhé štíhlé nohy, zvláště pokud zvolí širokou retro sukni či šaty s vysokým pasem, co však následně končí na zemi v… teniskách. Konkrétně keckách. Vždy bláznivě barevných, žádná nudná jednolitost. Na šperky si příliš nepotrpí, snad kromě medajlonku s keltským uzlem vyrytým do kovu, který za žádných okolností neodkládá. To a drobný prstýnek s kamínkem měnícím barvu dle její nálady.



Od osmnáctileté dívky by mnozí nejspíš čekali klasického puberťáka, který je schopen propařit celou noc a ráno narychlo sepisovat zapomenutý úkol ožvýkanou propiskou, zatímco ve volné ruce třímá pohár blahodárné nazlátlé tekutiny, též známé jako Redbull, jímž doplňuje mizerný přísun energie. A později toho času? Dospělost - nudnou dámu v moly prožraných šatech, zapáchající naftalínem a viditelnou slabostí pro kočky všeho druhu. Tu Shenandoah ještě nepotkala - a pokud ano, pak si s ní nanejvýš potřásla rukou a nechala ji daleko za sebou, protože něco takového? To ještě není nic pro ni. Tak trochu odmítá opustit svůj báječný svět skládající se z pand, jednorožců, kapustňáků, koal a všech těch roztomilých zvířátek, na nichž děti můžou oči nechat a Doah se řadí jednoznačně k nim - v zoo je schopna prosedět hodiny a hodiny a tupě (ač s viditelnou fascinací) zírat na jednoho buclatého lachtana... třeba hodiny. Hodiny a hodiny do naprostého omrzení, kdy informační centrum hlásá zavíračku. A ona se přesto k odchodu nemá. Zamilovaná do  zvířat všech možných druhů a barev, jejich malá ochránkyně, bojovnice za práva a hrdá členka Greenpeace, dobrovolně přispívající ze svého mrzkého kapesného na velryby kdesi v Grónsku.

Tohle vykutálené děvče doslova a do písmene nedokáže udržet ve svém okolí pořádek. Jak sama říká - její bordel je pouze a jedině roztěkanost duše a myšlenek, odrážející se v materiálním světě a jen umělec je schopen ho uznat, pochopit a přijmout za svůj. Není divu, že tak spodní prádlo běžně nalézá ztracené pod haldou triček zmuchlaných a pohozených v koutě, kde si odpykávají trest, od ponožek nemůže za žádných okolností nalézt druhou do páru (evidentně se jim líbí zůstat single, nejspíš nový módní trend), a mezi tím vším se často připlete zpola vytvořená socha, co momentálně slouží jako němý sluha pro jakoukoliv věc, kterou lze přes něj přehodit. Na každém rohu je možnost se přizabít o kupičku knih, krabic od pizzy (vegetariánské, je přece hrdý zachránce planety!), lahví od sójového mléka, talířků plných napůl snědených sušenek (obvykle pořádně rozdrolených na drobky, které vyžere její vysavač v podobě Welsh Corgiho) a papírových nákupních tašek, v nichž si domů tahá materiál na svá amatérsky zpracovaná umělecká díla. Kdo se v jejím systému nevyzná, ten se obvykle potýká se zraněním, na které mu ochotně přiloží pytlík mraženého hrášku.

Momentálně by sama potřebovala jeden a to zrovinka na srdce. Utrápená si nese smutek po dlouholetém vztahu s přítelkyní, který skončil... Inu, ne tak, jak se od klasických pohádek čeká, ačkoliv zde nahrazuje postavu krásného prince její ex. Správě, asi nebylo těžké si odvodit orientaci, kterou tahle něžná blondýnka má. I kdyby k mužům cítila náklonnost, měla by nejspíš smůlu, protože si v lásce počíná rolí plaché laně, která potřebuje někoho, kdo se o ní postará. Někoho mnohem silnějšího a jistějšího si v životních krocích, kdo na ni bude dávat pozor, zatímco Shen ho bude bezmezně milovat, obdivovat a věnovat mu svou pozornost přihlouplými, tupě zamilovanými úsměvy, pomrkáváním v podobě porcelánové panenky a nervózními, lehce těkavými gesty, jak se sama bojí učinit první krok a chytnout dotyčného za ruku... Stisknout ji. Či si vůbec ukradnout pouhý polibek. Doah měla život o něco snazší, ale v konečném smyslu vlastně mnohonásobně komplikovanější – nikdy k mužům necítila to, co k dívkám. Nikdy se po nich tak nedívala a stejně tak tolik neprahnula po jejich dotecích na svém těle. Ba naopak, táhlo jí to jinam. Mužům se nevyhýbá jako čert kříži, naopak si s nimi rozumí více než s dívkami - přeci jen jsou její slabostí právě ony. Nemusí mít strach, že by jim propadla, a je proto snadnější s nimi navázat kontakt, povídat si a zůstat kamarádkou, která poradí, dobrou přítelkyní, co ve dvě ráno bude naslouchat nářku nad neopětovanou láskou od největší kočky ve třídě, nebo prostě vrbou, k níž se chodí vyzpovídat a hledat útěchu. 

V konečném výsledku není schopna se postavit za svůj názor. Mnohem snadnější je splynout s davem, sklopit hlavu a tiše souhlasit s verdiktem lidu. Trochu zvláštní projev na někoho, kdo se zabývá uměním, vyjadřujícím jedinečnost a krásu, průbojnost a celkové odhodlání postavit se systému. Shenandoah nechává za sebe hovořit svá díla, své umění, na němž si dost často láme prsty, když se pokouší vykreslit přirozenou linii do sádry nebo vykřesat život v chladném kameni. Světa jako takového se bojí, snaží se příliš nevybočovat, být jednou z mnoha, ačkoliv touží, aby si jí někdo všiml - pro talent, pro způsob, jímž dává najevo své postoje, proto, jaká ve skutečnosti je. Malá holka se zálibou v plyšácích, kterých má plnou postel a jen tak někdo je z ní nevykope. S jedním velkým – a to je ještě slabé slovo, spíše regulérně obří – spává v náručí, když se cítí sama a postrádá vedle sebe teplo lidského těla. Pan Kapustňák tak slouží jako dobrá, ač nepoměrná náhražka. Něco z rebelské duše v sobě také má, vzhledem k tomu, že si obvykle pouští hudbu příšerně nahlas a sem tam… sem tam si zaskáče na posteli, div se pod ní nepropadne. Zpívajíc si spolu s frontmany oblíbených kapel, jak jinak. A nejlépe u toho mlsajíc arašídové máslo. To je teprv pravá slast!
 

Životopis, čím si vaše postava prošla a proč navštěvuje místní Dungeon.
[250 slov min.]


Faceclaim postavy:
Charly Jordan






Žádné komentáře:

Okomentovat